Papírový přepravní box

Úvod » Auta » Tutoriály » Ostatní návody » Papírový přepravní box

Je to už delší dobu, když komunita kolem komerčních modelů byla ještě partou nadšenců, kteří byli zapáleni pro svého koníčka a jen nekupovali ale snažili se i něco stavět. Tehdy jsme vedli diskuze kolem zapojení dětí do modelářské činnosti a Ivan Petrů "zplodil" nápad s výrobou papírového kufříku jako alternativní náplň kroužku pro děti. K výrobě použil kartónové obaly pro pivní lahve a tvrdé desky ze starých vyřazených šanonů. Mě se nápad velmi zalíbil a kontroval jsem výrobou kufříku z krabice na balíky od ČP. Můj návod jsem poskytnul k uveřejnění na "hradeckém" webu. Ivan mi dovezl do Liberce jeden z kufříků, který se mi okamžitě zalíbil a časem poskytnul návod na výrobu abych jej mohl uveřejnit na svém webu. Bohužel jsem neměl dostatek času a také energie, abych jej vyložil na web. Situace se trochu změnila a tak to činím nyní, protože bych chtěl přimět své děti v kroužcích, aby mohly sami přemýšlet a vymýšlet různé obměny této konstrukce. Teď již nechám "promluvit" Ivana.

V článku popíši výrobu kufru pro přenos autíček na autodráhu. Bude se jednat o modely v měřítku 1:32 – 1:24. V měřítku 1:32 a 1:28 to jsou povětšinou komerčně vyráběné modely. V měřítku 1:24 se bude jednat o předělávané hračky, nebo modely podle pravidel svazu modelářů.

Když přijde nováček do kroužku automodelářů, zpravidla začíná zhotovováním papírové karosérie v měřítku 1:24. Je to sice jakýsi průzkum zručnosti budoucího modeláře, ale není to to pravé ořechové. Papírovou karosérii dítě ve většině případů při závodech nevyužije. Dnešní modely se stavějí z nakupovaných dílů a to jak podvozky, tak i karosérie. Jak tedy dětské adepty dráhového modelářství zaměstnat v době kdy nejezdí na dráze? Zamyslel jsem se nad modelářským kufrem.

Starší a zkušení závodníci mají kufry různé, z různého materiálu a různých zdrojů. Také je mají přizpůsobeny vlastním zkušenostem a potřebám. Jaký kufr potřebuje však takový žáček? Může si například koupit plastový universální box velikosti 12“ - 16“, nebo si ho vyrobit. Mladý závodník se zúčastňuje závodů vždy s nějakým, povětšinou zkušeným, doprovodem a tak mu bude stačit jednoduchý kufr na několik modelů a na ovladač. Ostatní vybavení bude mít zmiňovaný doprovod. Jaký kufr navrhnout, z čeho kufr vyrobit, aby to začátečník zvládl a materiál byl snadno dostupný? V obchodech jsou často výrobky v jednoduchých i členitých obalech ve tvaru kufru. Jaký obal však vybrat, aby ho mohl získat každý? V knize „ABC automobilového modelářství“ autor J.Tůma píše o krabici od bot. Tento obal je dobrý na uschovávání rozpracovaného modelu. Je možné v papírnickém obchodě sehnat i zesílenou krabici. S tím se však nedá nic udělat. Je mnoho dalších vhodných obalů např. „přepravní krabice“ tzv. profi balík České pošty, krabice přepravce DHL, nebo krabice od různé elektroniky. Kromě krabice od pošty nelze ostatní obaly samostatně získat či koupit ve větším množství. Našel jsem jeden polotovar pro výrobu kufru, který je k získání v celé republice a v podstatě je zadarmo. Je to obal na pivo, tedy na sadu pivních lahví. Tyto obaly jsou ve třech velikostech: pro 8, 10, nebo 12 kusů lahví. Jedná se o obaly mající rozkládací horní víko a plastové odnímatelné ucho, ne obaly s trhacím uchem. Na následujícím snímku vidíte některé z obalů o velikosti pro 8 lahví. Do následné tabulky jsem vypsal základní rozměry obalů uvedených značek. Samozřejmě je možné použít i obaly jiné a pak konstrukci kufru upravit. Tento článek je pouze inspirativní, nebudu uvádět konkrétní konstrukční výkresy.

Kde obaly sehnat? Buď si rodiče zakoupí plný karton, a pokud pivu neholdují, tak je lze získat tam kde se vracejí prázdné láhve, tyto obaly tu povětšinou zůstávají ležet než je služba uklidí. Já jsem si vybral samozřejmě ten nejméně poškozený obal a pro jistotu raději dva či tři kusy od stejné "značky". To pro výrobu doplňků a pro případ, že by se v práci něco nepodařilo. Chci upozornit na to, nejen že vyráběný kufr poslouží vedoucímu kroužku jako cvičný výrobek, ale dobře zhotovený kufr bude funkční jeden i více roků a dobře poslouží žáčkovi při přepravě modelů.

V tabulce jsou uvedeny vnitřní rozměry obalů pro jednotlivé značky piva. Vybral jsem ty, které byly zrovna v distribuční síti a k dispozici na odběrných místech. Není to tedy dogma pro výběr, ale jak jsem již předeslal, pouze pro inspiraci. Nyní něco o konstrukci obalů. Obrázek dole znázorňuje pojmy rozměrů z předešlé tabulky. Na první pohled jsou obaly, až na drobné odchylky v rozměrech, stejné. Není tomu však tak. Rozdíl je v místě bočního slepení celého obalu. Některé značky mají toto slepení přilehlé k přiklápěcí horní části víka, jiné naopak naproti. Uvidíte na následujícím obrázku.

Dole je obrázek rozbaleného obalu na pivní láhve. Na něm je zakresleno spojení bočnic při horní zavírací chlopni. Tato konstrukce je u „Zlatopramenu“, naopak ostatní obaly, v tabulce uveřejněné, mají spojení naproti zavírací chlopni. Myslím, že to je jasné a netřeba dalšího obrázku.

Níže je snímek jednoduchého členění vnitřní části kufru pro tři velká auta, v měřítku 1:24, stavěná podle pravidel svazu modelářů a pro jednoduchý diodový ovladač modelů podle návrhu kolegy modeláře Tomáše Herdera, vedoucího oddělení techniky DDM v Libercei. Velikost přihrádek demonstrují papírové karosérie, které žáci zhotovuji při nástupu do děčínského kroužku automodelářů a jsou zhotovené v uvedeném měřítku. V svislé přihrádce je možné míti lahvičku s benzínem a základní nářadí a čistící hadr. Tento typ zhotovili členové kroužku mladších automodelářů. Bylo vyrobeno 6 kusů.

Něco podobného, tomu co vidíte na obrázku dole, budu popisovat v následující části návodu. Jedná se o ukázku členění pro auta kupovaná v maloobchodní síti, buď samostatně, či v sestavě s autodráhou, nebo pro modely zhotovené v měřítku 1:32. Na snímku je ještě nedokončený ověřovací vzorek s modely pro pět kategorií „Krušnohorského poháru“. Bude-li si někdo chtít vyrobit kufr pro auta zhotovená v měřítku 1:28, např. Favorit od firmy Faro, musí rozdělit vnitřní prostor pouze na čtyři přihrádky. Auta jsou totiž vyšší.

Jen jedna poznámka závěrem úvodu: text doplním i fotografiemi z výroby kufru z jiného polotovaru, nebo jiného členění vnitřního prostoru. To pro inspiraci těm, kteří mají více modelů, nebo do kufru chtějí ještě uložit i nějaké nástroje a měřidla.

Úvod je za mnou - vzhůru do práce.

Mám obal a tak jsem si změřil jeho vnitřní rozměry. Měřil jsem u otevřeného víka a ke zjištění hodnot použil stejné měřidlo s jakým později budu zabezpečovat rozměry dalších dílů. Šířka je delší strana dna. Hloubka pak strana kratší (pozor neplést s hloubkou krabice). Rozměr výška pak znamená vzdálenost od dna obalu k jeho víku. Náměry by se měly přibližně shodovat s údaji v tabulce. Jelikož se však jedná o papírový výrobek, a i když skládaný strojově, můžete naměřit i jiné hodnoty.

A je přede mnou první operace – prorýsování odklápěcího víka. Obal jsem položil na stůl stěnou s vrchní odklápěcí chlopní na podložku. Zatížil silnější knihou přibližné velikosti formátu A5- A4. Od podložky jsem narýsoval dvě rovnoběžky ve vzdálenosti 32 a 35 mm. To jsem provedl na obou bočních stěnách. Vzdálenosti rovnoběžek mohou být i jiné ( 30 – 40 mm), je však nutné aby byly od sebe minimálně 3 milimetry. Jak rovnoběžky narýsovat? Můžete si pomoci tak, jako já, dvěma pravítky různých šířek, nebo položit tužku na dvě různé podložky a nakreslit jednotlivé čáry. Poté jsem postavil obal na dno, opět zatížil a narýsoval přes rovnoběžky čáru ve vzdálenosti 30 – 35 mm, podle vzdálenosti jednoho z pravítek od podložky. Průsečíky této čáry s rovnoběžekami jsem spojil s rohem obalu.

Mám narýsováno a budu řezat. K tomu porřebuji následující nářadí a přípravky. Na řezání je vhodný řezací nůž, skalpel, v nejhorším případě i ostrý kuchyňský nůž. S úspěchem jsem vyzkoušel všechny vyjmenované nástroje včetně zálesácké dýky. Řezat doporučuji podle pravítka nejlépe ocelového, nebo dřevěného s ocelovou vložkou. Já použil silná plastová pravítka od rýsovacích prken. Pravítka jsou tvrdá a nůž dobře vedou. Obal při řezání musí ležet pevně na podložce, toho jsem docílil vyložením prkna a jeho připevněním ke stolu truhlářskými svěrkami. Prkno musí být cca 12- 13 cm široké a min 1 cm silné. Délka prkna kolem 80 centimetrů. Upnutí přípravku a umístění obalu na něm je zřejmé z obrázků. Před řezáním jsem si hřebíčkem označil konce řezaných čar. To proto abych nemusl neustále kontrolovat začátek a konec řezu. Nejprve jsem prožízl dlouhé řezy od dírky k dírce, poté řezy podle šikmých čar a nakonec kráké řezy u víka. Ještě jsem zastřihnul zhruba pod úhlem 15° bočnice víka a je hotovo.

Po této operaci se obal rozpadne. Obal má dno poslepované, ne však na všech plochách. To jsem napravil a neslepené plochy natřel lepidlem (Herkules) a slepil. K dodržení tvaru obdélníku dna mi posloužila vložka. Jako vložku jsem použil čelo z dřevěné bedýnky na zeleninu, to mělo podobný vnější rozměr jako vnitřní rozměr obalu.

Desku jsem zatížil. K zatížení lze použít to co se doma najde, např. sklenice s kompotem.

Pokud bych obal vyráběl s dětmi v kroužku, tak bych práci ukončil. Vyjmenované úkony jednu schůzku zcela naplní. Mám to ověřené. Doma jsem v práci pokračoval. V mezidobí, kdy zasychá slepované dno, nebo na další schůzce kroužku, je dobré si připravit výztuhy bočních stěn. Výztuhy musí být cca o 5 mm užší než byla naměřená hloubka obalu a dlouhé maximálně tolik, co je mezi dnem a chlopněmi bočnic. Nic se nezkazí, budeli tento rozměr o 1 – 2 mm kratší. Pokud je na jedné straně víka zbytek slepení, tak výztuha musí být užší a to cca o 26 mm než byla naměřená hloubka obalu. To proto, aby nenarážela na zbytek obalu na odklápěcím víku. Já volil pro „Zlatopramen“ tyto šířky výztuh: 130 a 106 milimetrů. Výztuhy bočnic jsem zhotovil z boků druhého obalu, hodí se i krabice na kancelářské papíry formátu A4. Snadno ji získáte v papírnictví. Dno je zaschlé a tak vlepím jednotlivé výztuhy. Lepil jsem po jedné a to tak, že k bočnici jsem přidal výztuhu shodnou kvalitou stěny jako má bočnice. To znamená, že jsem lepil k sobě plochy bez potisku. Je dobré plochy lehce navlhčit houbičkou, pak na jednu plochu rozetřít Herkules a díly spojit a zatížit. Opět se mi hodilo čelo z bedýnky.

Dobu zasychání vložek jsem využil ke zhotovení dílu pro členění vnitřního prostoru kufru - vnitřní stojinu. Tu jsem vyrobil z čelní stěny druhého obalu, nebo opět mohu doporučit krabici na kancelářské papíry. Protože bočnice kufru tvoří dvě vrstvy papíru, tak i střední stojnu jsem zhotovil ze dvou vrstev. Na oddělené čelní stěně z druhého obalu jsem v polovině narýsoval osu. Od osy naměřil na každou stranu takovou vzdálenost jakou budou mít šířku prkénka modelů. Pro modely v měřítku 1:32 (1:28) stačí vzdálenost 80 milimetrů, pro modely v měřítku 1:24 pak je vhodná vzdálenost 95 milimetrů. Já zvolil 95 milimetrů protože kufr na malá auta již mám a tento jsem stavěl pro modely z předělávaných hraček. Podle narýsování jsem přebytečné části odřízl. Obrázky uvidíte v příštím pokračování.

Řežu a zkouším, lepím a řežu.

Úvodem této části jsou obrázky slíbené v části minulé. Jde o obrázek orýsování desky na stojnu, oříznutí a následné slepení v zatíženém stavu.

Na stojině jsem, pro vlepení, zhotovil chlopně a to tak, aby po ohnutí těchto byla výška stojiny stejná, nebo jen nepatrně menší než naměřená výška obalu. I když třetí obrázek ukazuje slepení stojny, neslepil jsem ji hned, pro nedouzavřený vnitřní prostor kufru, ale pouze připravil pro zkoušku po další operaci, kterou by jste mohli, pokud budete pracovat v kroužku, ještě stihnout při dané schůzce. A jsem skoro ve finále slepení vnitřního prostoru kufru. Zbývá mi slepit horní chlopně bočních stěn a hlopně zadní stěny. To je ta operace zmíněná v předchozím odstavci. Postupně jsem je natřel lepidlem, sestavil, opět jsem použil desku z bedýnky, a zatížil. Tuto operaci netřeba dokládat obrázky. Pokud jste pokračovali podle mého popisu až sem, ať v kroužku nebo doma, dejte si pauzu. Vyzkoušel jsem vložit stojinu do již uzavřeného kufru, povedlo se, stojina se do vnitřního prostoru vešla, takže jsem ji mohl slepit podle zhora uvedeného obrázku. Pozor, lepil jsem jenom přiláhající stěny, chlopně jsem nechal suché. Kufr se pomalu začíná rýsovat. Zkouším přiklopení čelního víka k tělesu. Toto však nejde zavřít. Musí se provést následující operace. Vlepit pojistku horní chlopně do zadní stěny a horní části. Hrany pojistky, natřené lepidlem, jsem vložil zpět a přelepil hnědou lepící páskou a opět zatížil. Pokud nemáte pásku, podlepte pojistku slabší čtvrtkou, u zadní stěny lepte vně i zevniř. Obrázek dole je pořízen při výrobě vůbec prvního kusu. Je na něm popisované lépe vidět.

Schnutí netrvá dlouho a tak se rozhodněte, jak rozřešíte uložení modelů. První rozhodnutí jste učinili již při rozhodování o šířce vnitřní stojiny. Tu jste zvolili podle velikosti modelu. Pokud to bylo pro modely v měřítku 1:24, pak bude stojina v minimální vzdálenosti 200 mm od jedné z bočnic, při měřítku 1:32 (1:28) pak jen 175 milimetrů. Tyto rozměry určují stavební pravidla pro dráhové modely ať už svazu modelářů či kroužků DDM. Na výšku budeme dělit prostor opět vzhledem k modelům a jejich velikosti. Modelů měřítek 1:24 a 1:28 vměstnáme tak 4 kusy do vymezeného prostoru, modelů v měřítku 1:32 maximálně 5 kusů jak jsem již ukázal na obrázku v úvodu.

Já byl rozhodnut již na začátku stavby, kufr bude pro 4 hračky v měřítku 1:24. Než jsem vlepil stojinu do kufru, musel jsem ji ještě upravit. Úprava spočívala v tom, že jsem ji uzpůsobil pro zastrčení části víka a protažení plastového úchytu (obrázek nahoře). Na části přiléhající k zadní stěně jsem zhora odřízl cca 3 mm široký proužek v délce 35 mm. To pro zmiňované zastrčení a na horní části jsem udělal vybrání pro konec plastového ucha. Šířku a hloubku vybrání jsem udělal podle konce držadla, k zjištěným rozměrům jsem přidal cca 5 mm na šířku i výšku. Úpravu pro držadlo vidíte na snímku vpravo. Upravenou stojinu jsem vlepil do vnitřní části, nejprve dole a po zaschnutí nahoře. Vzdálenost ustavení stojiny od bočnice jsem u prvních kufrů určoval dřevěnou destičkou, která na délku měřila 175 mm. U tohoto kufru jsem postupoval opačně. Jelikož jsem neměl materiál na zhotovení destičky, doměřoval jsem doplňkový rozměr ke zvolené délce prkének. V mém případě to bylo 56mm (šířka obalu – 200mm – síla stojny = 56mm). Po vlepení stojiny byl již kufr dostatečně pevný a tak jsem prořízl okénko v horní části tak, aby zajišťovací část chlopně víka šla zastrčit do kufru. To jsem udělal opět na vysunutém prkénku.

Základní část je hotova, ale tak jako u předchozích výrobků, není tento kufr zcela v pořádku. Boční stěny jsou prohnuty dovnitř, jak vidíte na obrázcích vlevo a vpravo. Lze to opravit? Ano, vložky bočních stěn jsem po délce oboustranně oblepil hnědou lepící páskou čirokou 80 mm přeloženou v polovině šířky. Celou sestavu jsem položil na bok a zatížil. Rozdíl mezi boční stěnou a vložkou jsem vypodložil slabými plechy. Taktéž jsem dal plechy na vrchní plochu. Kdo plechy nemá, použije jiný nelepivý materiál, třeba plastové podložky do sešitu. Nechal jsem to proschnout velmi dlouho, tak 6 – 8 hodin. Totéž jsem udělal i u druhé strany kufru.

V nastalé dlouhé pauze jsem si zhotovil 4 kusy „prkének“ pod modely automobilů. Jelikož jsem zvolil prostor pro auta široký 200 mm, uřízl jsem destičky o rozměru 198 x 92 mm. Jako výchozí materiál jsem použil desky z vyřazeného šanonu. Materiál je to tuhý a jde velmi obtížně řezat. Je potřeba značného úsilí a několikrát prořezávat. Řezal jsem opět odlamovacím nožem podle pravítka z rýsovacího prkna a na dřevěném prkně. Desku šanonu, pravítko vyrovnané podle rysky a prkno jsem upevnil ke stolu truhlářskými svěrkami. Pokud neseženete šanon, použijte staré vázecí desky. Je to stejná kvalita materiálu.

Jaký prostor bude potřeba pro jednotlivé hračky? Je možné rozdělit prostor na pravidelné úseky? To jsem zjišťoval změřením potřebné výšky prostoru pro jednotlivé hračky. Jak jsem postupoval je vidět na snímku. Z naměřených hodnot jednotlivých aut jsem stanovil jednotnou výšku prostoru 63 milimetrů pro první tři vozy a zbytek pro model poslední. Od horní plochy spodní destičky, na které stojí model, k spodní ploše horní destičky musí být právě naměřená hodnota. To pro snadné vyjímání modelu. Jak toho docílit? Je několik způsobů. Použití modelářského nosníku a prkénka od nanuku v prvním případě, ve druhém pak papírové distanční destičky a opět nanukové prkénko. Popisuji druhý kufr, bude popis o distančních destičkách. Jak jsem si určil velikost destičky? Nejprve jsem si změřil sílu „prkénka“ pod modelem. Byla cca 3 mm. Nanukové dřívko mělo sílu 2 mm, a pro snažší vyjímání jsem přidal další 2 mm. To dohromady dělalo 7 mm. Od hodnoty výšky prostoru jsem odečetl hodnotu naměřených dílů a dostal jsem jeden rozměr distanční destičky 63 – 7 = 56. Druhý rozměr jsem odvodil podle stojiny. Šířka stojiny – 5 mm = 90 mm pro můj případ.

Přepážky a prkénka.

V minulé části jsem popisoval určení rozměru distančních destiček. Spočítal jsem velikost na 56x90 mm. Destičky jsem zhotovil z lepenky o síle cca 5-6 mm. Získal jsem ji z krabice na zeleninu. Řezal jsem je tak, aby vlákna vložky byla rovnoběžná se směru kratší strany. Destišek jsem zhotovil 6 kusů. Nanuková prkénka nesbírejte na ulici, ale požádejte o ně v prodejně a určitě nějaká dostanete. V hypermarketech bývají u pultu se zmrzlinami v kelímku. Upravil jsem některé vady dna, např. mezeru ve dně vložením a vlepením trojúhelníkového dílu apod. A pak jsem začal s určováním polohy přihrádek. Je potřeba si uvědomit, že model má vodítko a tudíž, že tímto vodítkem bude zasahovat pod svoji destičku. Proto již u dna je nutné zhotovit první vodící lišty. Já jsem zvolil balzové prkénko silné cca 4,5 mm z něhož jsem nařezal dva kousky 10x90mm. Polotovar byl opět z bedýnky na zeleninu. Je možné použít i dvakrát na sebe položený a slepený modelářský nosník 10x2mm. Prkénka jsem vlepil na dno těsně k bočnici a stojně. Nezapomeňte zatížit!

Po zaschnutí spodních lišt jsem otočil kufr na bok a začal vlepovat distanční destičky. Nejprve jsem přiložil k liště destičku ze šanonu a pak prkénko od nanuku (tím jsem si zajistil vůli pro pozdější vyjímání), distanční destičku jsem natřel lepidlem a těsně přiložil k předchozím dílům. Destičku jsem nenatíral až k hranám aby nedošlo k přilepení k nanukovému prkénku. Zatížil jsem a nechal schnout. K první destičce jsem přiložil opět desku ze šanonu a tentokrát dvě nanuková prkénka. Jedno totiž bude později nalepené na distanční destičce a druhé je tam opět pro vytvoření vůle. K této sestavě jsem přiložil distanční destičku natřenou lepidlem tak jako v prním případě. Obdobně jsem postupoval u destičky třetí. Je možné postupovat po jedné destičce, já nalepil všechny tři najednou. Samozřejmě jsem destičky zatížil. Na bočnici je vše nalepeno. Vyndal jsem všechny vložky pro kontrolu, že nejsou přilepené. Nebyly. Otočil jsem kufr na druhý bok a připravil se na lepení destiček na stojnu. Prostor mezi bočnicí a stojnou jsem vyplnil aby při zátížení lepených destiček nedocházelo k prohnutí stojiny. Způsob lepení byl stejný jako v případě lepení na bočnici.

Po zalepení distančních destiček jsem nalepil po jednom nosníku na každou z nich. Postupoval jsem tak, že natřené prkénko jsem položil na destičku, stejně tak na protější a na prkénka jsem položil desku modelu. Vše jsem zajistil dalším dřívkem od nanuku, není nutné již zatěžovat. Detail ustavení je na vedlejším snímku. Tak jsem najednou přilepil všechna prkénka, poslení prkénko je nutné mírně zatížit. Po zaschnutí jsem vyndal jistící prkénka a zkontroloval zda jdou desky vyjímat. Povedlo se. Vedení pro destičky modelů lze udělat také pouze nosníkem 5x5 a nanukovým prkénkem, nebo již zmiňovanými papírovými úhelníčky. V těchto případech musíte udělat i vedení destičky modelu zhora aby nedocházelo k vypadávání destiček při přepravě.

Desky jsem olemoval papírovou lepící páskou 20mm širokou a mám prozatím hotovo. Do destiček zbývá udělat otvor pro vodítko. Udělám ho až podle předělané hračky. K tomu budu potřebovat průrazník o průměru 5 mm. Lze si vyjednat zapůjčení u brašnáře, nebo v zámečnické dílně. Popřípadě si to tam nechat rovnou vyseknout. Pokud nemáte tyto možnosti, nedělejte otvor hřebíkem, ale stáhněte pevně svěrkami desku mezi dvě prkénka a společně s nimi provrtejte vrtákem o průměru 5mm. Polohu otvorů je nutné narýsovat na prkénko. Mezi otvory řezejte nožem. Po vyříznutí otvor olemujte jako je to znázorněno na druhém snímku.

Rozdělení prostoru je hotové a až na otvory pro vodítka, jsou i destičky pro modely, co ještě zbývá? Je toho ještě dost. Za prvé jsem se nezmínil o olepení slepené horní části kufru. To jsem provedl opět papírovou lepící páskou širokou 80mm. Toto je možné provést kdykoliv. Postup je jednoduchý. Lepenku přehnu v polovině šířky a nasadím ji na oboustrnně navlhčené části kufru. Přiložím dvě destičky, nebo pravítka a ty sepnu kolíčky. Lepší je ale postavit kufr horní částí na podložku a lepenku zatížit. Tak jako při oblepování bočnic. Po zaschnutí lepenky jsem oblepil i boční strany víka. Lepenku jsem přehnul kolem boční části tak aby cca 10mm pásky přecházelo na vnitřní střední plochu víka. Opět jsem přikládal suchou lepenku k navlhčenému podkladu. Pracoval jsem rychle a tak jsem stihl oblepit a nechat schnout obě části najednou. Spodní část jsem zatížil závažím a vrchní část sepnul mezi dvě pravítka. Vše je vidět na dalším snímku. Vedlejší snímek ukazuje zavřený kufr z boku. Na posledním snímku jsou hračky s nimiž počítám na předělávku pro jízdy na autodráze.

Jsem hotov se základní částí. Kdo pozorně sledoval postup práce, zjistil, že mezi přihrádkami a víkem je volný prostor cca 35mm hluboký a široký jako celý kufr. Co s tím? Do tohoto prostoru jsem si vyrobil vložku na uložení ovladače a přihrádky na základní nářadí a nástroje, které se nevejdou do prostoru vedle stojiny. Návod na výroby vložky, také z papíru, uvedu někdy příště. Na závěr pár obrázků. Na prvním je vložka, na druhém olemované bočnice kufru a víka. Třetí snímek znázorňuje ustavení lišt pomocí šablon a výsledek je na snímku čtvrtém. Na pátém jsou pak lišty z papírových úhelníčků.